Lidstvo si odjakživa klade otázky, na které nelze odpovědět (nebo je to přinejmenším hodně těžké): Existuje Bůh? Kdo jsme? Odkud a kam jdeme? Jak dlouho trvá věčnost? Je lepší si koupit mechanické, nebo krystalem křemíku řízené hodinky (quartz)? (A dají se na věčnosti vůbec sehnat náhradní baterky?)

Odpověď na předposlední z těchto existenciálních otázek je zdánlivě jednoduchá: Kuchtíš doma? Myješ si auto sám? Když se ti rozklíží dřevěná židle, umíš ji opravit? Kup si mechaniky! Ohříváš si kupované jídlo v mikrovlnce? Musí ti v automyčce často ukazovat směr, kudy do ní (a kudy potom vyjet)? Máš doma židle z plastu/kovu/polymeru? Kup si „kvartzky“! Tak to ale nefunguje. Zkusme si místo toho představit nejčastější důvody pro koupi nových hodinek:

1. K hodinkám nemám vztah, ale potřebuji je pro okamžité odečítání/měření času.

Kupte, co vám do oka padne, pokud to nebude na tržišti. I ty nejlacinější hodinky od oficiálních prodejců disponují ze zákona zárukou. Bude to nejspíš quartz, ale slušně udělaný. Možná zvažte, zda si něco málo nepřiplatit např. za chronograf (stopky), za automatické rádiové nastavování přesného času, solární napájení či desetiletou baterii atp. Hodí se i voděodolnost alespoň 50 m, která umožňuje pohodlné sprchování či mytí rukou. Nosit quartzky – a ke všemu třeba „digitálky“ – není žádné společenské stigma. Spíš to svědčí o naslouchání vlastnímu rozumu a praktičnosti.

2. K hodinkám nemám vztah, ale cítím, že člověk v mém postavení by nějaké slušné hodinky mít měl.

Byť puzeni, odoláte s úsměvem: Vždyť ani nedávno zesnulý francouzský exprezident Francois Miterrand hodinky nenosil, protože prý nesnášel diktát času! Anebo mu podlehnete. V závislosti  na výši postavení si vyberte jakékoli hodinky, které se vám budou líbit, budete přesvědčeni, že se k vašemu účelu hodí, a nebudou se vám zdát přemrštěně drahé (typ strojku není důležitý). V závislosti na společenském žebříčku dbejte spíše na kvalitu oděvu; nošení obleků od „profláklé“ konfekční značky bude jistě větším faux-pas, než spíše úsměvný chaos ve výběru, či dokonce absence hodinek.

Na druhou stranu ruský prezident Vladimír Putin k obleku nosí mj. klasické pilotní hodinky IWC a nepůsobí to nijak nespolečensky.

3. K hodinkám mám vztah a nové vybírám prostě proto, že je chci/potřebuji.

Mít rád hodinky a nemít jasno o jejich pohonu, to je pro chronofila peklo na Zemi! Jde o častou komplikaci nemoci, zvané „chronobundus“. V mém portfoliu například quartzky (s ručkami i bez) nad mechanikami vedou. Jak tedy odpovědět na otázku v titulku tohoto článku?

Pochopitelně, že univerzální rozhřešení neexistuje. Obecně snad lze konstatovat, že váhavci, kteří si chtějí koupit model značek z vyšších pater hodinařiny, by měli spíš sáhnout po mechanické variantě, pokud nejsou smířeni s tím, že „křemíková“ alternativa bude (zpravidla) ztrácet na hodnotě násobně rychleji. („Zpravidla“ znamená, že některé quartzové modely se ve výrobě udrží jen krátce a po nějakých deseti- dvaceti- třiceti- letech po nich sběratelé budou šílet. Ale jak to odhadnout, že?)

Stejně obecně lze říci, že majitelé mechanických hodinek zvučných jmen za jejich velký servis párkrát za život „vypláznou“ přibližně tolik, za kolik by si pravověrný „megahertzař“ pokaždé pořídil další slušně vybavený křemíkový model.

Pro váhavce z řad běžných uživatelů, kteří nemíří až tak vysoko, ale hodinky jim nejsou lhostejné, lze uvést ještě pár obecných tipů (u kterých ovšem hrozí, že namísto odpovědí přinesou další otázky):

Pokud jsme otázkou začali, zkusme jí i skončit: Hledat definitivní, všemi přijímanou odpověď na dilema „Mechanika, nebo Quartz?“, je stejně pošetilé, jako ptát se: „Je lepší guláš, nebo pizza?“ Každému prostě chutná něco jiného. Nebo má rád obojí.