Se Seiko Willardy je to podobné jako s filmem, který je proslavil. Někdo hltá každou scénu, zná zákulisní zajímavosti, ví, co která barva kouře symbolizuje a rád se nechá polapit dusnou pralesní atmosférou. A pak jsou tací, kteří přejdou Apokalypsu bez povšimnutí, nudí se nad táhlým dějem a nehnou s ním ani monology kapitána Willarda.

Stejně tak se najdou ti, pro které jsou Seiko Prospex „Captain Willard“ jen další potápěčské hodinky v dlouhé řadě. Jenže pak tady máme početnou skupinu, pro kterou je vydání reedice slavných Willardů splněným – a konečně i (relativně) dosažitelným – snem.

Seiko Willard patří přesně mezi ten typ hodinek, který si fanoušci najdou i bez toho, aby o nich byly psány dlouhé chvalozpěvné slohovky. A než se stihly prosekat hustou distribuční sítí a konečně zavítat také do našich končin, přešlo mnoho jiných modelů. A tak jsem je chtěla nechat být. Však napsáno o nich bylo více než dost.

Jenže pak přišla ta osudová chvíle setkání. Byly dokonalé. A nebyl to jen ten asymetrický tonneau tvar, ale hlavně úžasný olivový odstín, který mě vrátil duchem zpět do válečné atmosféry Apokalypsy (ano, ještě ten večer jsem strávila ve společnosti Martina Sheena a Marlona Branda).

Uvedením Willardů v nelimitované edici jde vlastně o historický okamžik. Jedny z nejproslulejších sportovních modelů Seika teď může mít takřka každý, kdo po nich kdy zatoužil. A tato dostupnost se překvapivě ukázala více vzrušující než kdejaká dražší limitka z posledních dnů. A tak jsem jim nakonec, předsevzetím navzdory, musela věnovat pár slov.

Rychlý pohled na Seiko „Captain Willard“ 2020

Seiko Prospex Diver's „Captain Willard“ jsou ve dvou variantách. S klasickým černým číselníkem a rámečkem SPB151 a s olivově zeleným číselníkem a rámečkem s ref. SPB153.

Když si pořídíte nové hodinky, přichází romantická fáze zamilovanosti, kdy obdivujete každé zakřivení, každý doposud nezachycený odstín. U Willardů je možné, že omamná nekritičnost přejde v trvalou lásku, aniž byste zaznamenali pokles endorfinů. Díky dvojitě zakřivenému safírovému sklíčku (s antireflexem na vnitřní straně), nastává neustále se měnící hra barev a odlesků. Pokud vás nedostane sunburst zeleného číselníku, tak odlesky leštěných okrajů indexů rozhodně. Ne, není to vůbec příliš „shiny“, ale má to na míle daleko k nudě a monotónnosti.

Pouzdro má příznivě upravené rozměry na průměr 42,7 mm (lug to lug 46,7 mm) s výškou 13,2 mm (14 mm od klenutého safíru po vystouplou rytinu dýnka). Nezdá se to jako nízká čísla, ale počkejte, až si je nasadíte. Krátké nožky zajišťují pocitově menší velikost a troufám si říct, že nosit se budou stejně pohodlně jako želvy, ne-li pohodlněji.

Nízko navrtané úchyty pro stěžejku mě trochu znervózňovaly. Zřejmě zbytečně. Ukázalo se, že jim sluší jak silnější řemínek, ocel, tak NATO. Ve výsledku je bude snadné obléknout téměř na cokoli, co v dvacítce najdete v šuplíku. Možná to ale nebude třeba, jak ocelový náramek 151, tak gumový řemínek u 153 jsou víc než solidním základem.

Povrch pouzdra je chráněn Super-Hard úpravou od Seika, zajišťující ještě větší ochranu proti poškrábání. Kartáčovaná úprava čelní strany mimo praktické výhody podtrhuje robustní vzezření těchto čistokrevných potápek, boční hrany jsou leštěné.

Krása je v detailech a u Willardů jich najdeme celou řadu. O magicky působícím zaobleném safíru už byla řeč (mimochodem výrazné zkosení sklíčka po obvodu je další z autentických odkazů na původní 6105). Dostáváme se tedy k číselníku.

Černá SPB151 má matný povrch, zatímco olivová SPB153 dostala paprskovité broušení, aby zachytávala světelné odlesky. Číselník nese natištěné logo Prospex i Diver's označení do 200 metrů. Oproti originálu není jméno SEIKO aplikované, ale tištěné. U potápek jde u Seika opět o praktický záměr, protože aplikované značky jsou méně odolné vůči otřesům (dokonce i indexy Seiko někdy "zatlačuje" do číselníku). Okénko pro datum na třetí hodině tentokrát rámování nedostalo a příjemně splývá s číselníkem.

Ručky mají lom, na detailech fotek zelené varianty si můžete všimnout, že polovina je kartáčovaná, polovina leštěná. Leštěná je také vteřinová ručka, zakončená ikonickým semaforem, a okraje aplikovaných indexů. Ty připomínají nafouklé polštářky plné úchvatné LumiBrite, která svou intenzitou bere dech (ne, ještě stále se mi to u Seika neokoukalo). Lumi najdeme samozřejmě také na širokých ručkách a nultém bodu minutové stupnice lunety.

Ozubená luneta má, jak se na potápěče sluší, jednosměrně otočný chod se 120 plynulými pohyby a zmíněnou 60minutovou stupnici. Vložka je z eloxovaného hliníku, což může mnohé v této cenové rovině překvapit, zvlášť, když uvážíme nedávno představené „King“ verze želv či samurajů, které za polovinu ceny nabízejí keramiku ( více o King verzi v jiném článku ). Tady jde ale podle mne o záměrný krok ze strany Seika zachovat vintage charakter reedice. Ozubení se ale zdá špičatější, než jak je tomu u originálu.

Ani uvnitř se Willardy nemají za co stydět. 6R35 s automatickým i ručním nátahem a hackingem nabízí při plném dotažení 70 hodin rezervy chodu a patří mezi známé kalibry, které šlapou spolehlivě. Známe jej z aktuálních Presage i dalších Prospexů střední kategorie, včetně novějších Seiko Sumo . Představen byl teprve nedávno a nahradil starší 6R15, při zachování 3Hz frekvence.

Srovnání se Seiko SLA033

Bylo by chybou uvést, že Seiko SPB153 a SPB151 jsou první „Willardy“, které Seiko od '70 let uvedlo. Vědomo si popularity napříč komunitou, přineslo první (a skutečně věrnou) reedici 6105 v roce 2019. Seiko 1970 Diver's Re-Creation SLA033 byl bezesporu výjimečný model a Seiko do něj vložilo vrcholnou péči. Tak trochu bohužel.

Limitovaná edice 2500 kusů měla kalibr 8L35, tedy jeden z nejvyšších v základní sestavě Seiko, s 4Hz frekvencí a 50 hodinami rezervy. Výš už se dostáváme do vod Grand Seika. Pouzdro bylo s 45 mm v průměru o něco větší než předloha, voděodolnost byla ze 150 zvýšena na 200 metrů. Jinak šlo designově o velmi přesnou podobu předlohy. Pocit exkluzivity podtrhávalo Zaratsu leštění pouzdra a ruční sestavování v Shizukuishi Watch Studio v Japonsku, ve kterém se sestavují také Grand Seiko. Této kombinaci odpovídala samozřejmě cena, která dosahovala k téměř 80 tisícům korun.

Seiko správně odhadlo, že i přes vyšší cenu nebude mít problém najít pro ně kupce. Pro většinu fanoušků nicméně představovaly SLA033 spíše smutné povzdechnutí. O to významnější se zdá uvedení ne tak vyšperkované, ale cenově přátelštější verze SPB153 a SPB151.

Právě dostupnější pojetí a kompaktnější rozměry přibližují nové SPB více k původnímu poslání potápěčů 70. let. Seiko 6105, které Martin Sheen ve filmu proslavil, byly odolné hodinky pro běžné smrtelníky, chcete-li pro masy. Zatímco SLA033 se staly sběratelským kouskem pro vybrané fanoušky, na aktuální Willardy už může pomýšlet širší okruh zájemců.

Tady se zrodily želvy

Vývoj potápěčských hodinek v Seiku patří mezi známé a celkem podrobně prozkoumané kapitoly historie společnosti. Slavná éra, která pokračuje dodnes, začala rokem 1965, kdy Seiko představilo 62MAS (a od té doby vzniklo mnoho reedicí, jako např. SPB147 ), které měly 150M voděodolnost. Už o dva roky později přišel model, který zdvojnásobil hloubkovou voděodolnost 300M Seiko Diver 6215, kde byla korunka umístěna na charakteristické pozici čtvrté hodiny (i když poprvé se zde objevila už o několik let dříve).

Pak ale přišel slavný dopis profesionálního potápěče s požadavkem, aby Seiko vyrobilo hodinky, které vydrží saturační potápění. Seiko vytvořilo speciální tým, jenž vedl inženýr Ikuo Tokunaga, a začalo pracovat na nové úrovní profesionálních potápěčských časomír.

To ale neznamená, že by Seiko přestalo vyrábět běžné 150M Diver's modely. Právě zde se zrodil automat 6105 s asymetrickým polštářovitým pouzdrem. První přišly v roce 1968 jako 6105-8000 a další verze následovaly, včetně Willarda 6105-8110 (1970). Seiko je vyrábělo téměr deset let (do roku 1976) a staly se oblíbenými mezi americkými vojáky během války ve Vietnamu. Během konfliktu se v Asii totiž běžně prodávaly a pro Američany byly skutečně dostupné, dostatečně robustní a odolné, aby splnily svou misi.

I když se Seiko k filmovému odkazu Apocalypsy oficiálně nehlásí a nešlo o product placement, bylo to právě toto veledílo Francise Coppoly z roku 1979, které je proslavilo a navždy jim přineslo přezdívku „Captain Willard“.

Nejde ale jen o filmové spojení, v 6105 můžeme vidět prapůvod slavných „želv“. Přesněji v jeho specificky zaobleném tonneau pouzdru s korunkou na čtvrté hodině. Skutečný želví příběh se začal psát v roce 1976 s ref. 6306 pro japonský trh a celosvětovou verzí 6309. Byly přirozeným vývojovým stupněm po Willardech. Vyrábět je Seiko přestalo v 80. letech, ale kvůli silnému volání fanoušků tuto legendu v roce 2016 obnovilo ( v článku o Seiko přezdívkách jsme se želvám více věnovali).

Želvy se během těch pár let rozmnožily v hejno variant, včetně nové Želvy královské. Obrovský ohlas, který zatím provází první dvě nelimitovaná vydání Seiko „Captain Willard“ bude pro japonského giganta možná dostatečný závdavek, aby na tuto vlnu naskočil naplno a přinesl další varianty.

Trochu už se to vlastně děje, když Seiko představilo podzimní Willardy s modrým číselníkem, ale v limitované edici SPB183J1 Seiko Diver's Watch 55th Anniversary .

Závěrečné myšlenky na Willarda

Srovnání s jinými značkami je trochu kontroverzní. Za tyhle peníze totiž můžete mít hodně. Sáhnout si do COSC Švýcarů, najít nějaké zajímavé limitky nebo možná i vintage kousek. A přiznejme si, vzrůstající cenová politika nepotěšila v poslední době řadu i zarytějších fanoušků Seika. Jenže u „Captain Willard“ reedice nejde jen o to dostat dobré hodinky za odpovídající cenu.

I když jsou nové SPB zajímavou kombinací retro pocitu a moderního inženýrství Seika, potěší především milovníky původních 6105 a historického pozadí hodinek. Seiku se umě podařilo zachytit podstatu svého modelu ze 70. let a oživit jedny ze svých nejlegendárnějších hodinek vůbec. Navíc ve správné velikosti!

To je něco, co mnoho lidí chtělo už dlouho a cena se zdá úměrná ke všemu, co reedice představuje. A samozřejmě, vedle Willardů přináší také skvělé hodinky s nezaměnitelným designem.