Nestává se mi to často, ale dojít k tomu může: To takhle člověku doručí hodinky k recenzi, dejme tomu Traser P67 SuperSub . Člověk se propracuje od vnějšího přebalu až k samotnému balení hodinek, to otevře, hodinky vyjme a řekne si: „Ha! Líp to snad ani vypadat nemůže!“ Chudák kritik hodinky vrátí do obalu, sedne si a přemýšlí, na čem jejich recenzi postavit, když první osahání a první zacvakání lunetou přineslo dojem téměř absolutní dokonalosti (míněno v rámci úkolů, pro které byly navrženy). Co teď?

Manželka ví vše lépe

Člověk tedy v záblesku inspirace ukáže hodinky manželce, která – jak je léty soužití ověřeno – na všem, co se mu líbí, najde nějakou chybu. „Jéé, ty jsou velký! A přehledný! Ty by se hodily našemu dědovi, páč už blbě vidí!“ – naštve ho drahá polovička hned zkraje. Po potěžkání SuperSubů na kovovém náramku ovšem očekávání nezklame: „Ty jo, ty jsou těžký! To bych teda nosit nemohla!“ Přesně takhle jsem to měl s Traser P67 SuperSub alias SuperSub 500 (odkud rozdílné označení pochází, je vysvětleno níže).